Syndrom ulnárního sulku | Neurochirurgická klinika UJEP a MNUL v Ústí nad Labem (2024)

Syndrom ulnárního sulku (SUS) patří do skupiny tzv. úžinových syndromů (postižení periferníchnervů způsobené útlakem nervu okolními strukturami).

Nejčastěji k útlaku dochází při průběhunervu tzv. loketním žlábkem (ulnárním sulkem), což je místo, kde je nerv uložen povrchově avystaven potenciálním traumatům (tzv. brňavka při uhození se do nervu), méně často bývá nervutlačován v místě jeho průchodu do svalů předloktí těsně pod lokem či nad loktem. Zde ho můžedráždit anomální vazivový pruh.

Výskyt

SUS je druhým nejčastějším úžinovým syndromem po syndromu karpálního kanálu. Vyskytuje sečasto v mladších věkových skupinách (30-40 let), je přibližně 3x častější u mužů než u žen.Převažuje postižení dominantní končetiny, ale nezřídka se vyskytuje i oboustranně.Co usnadňuje vznik tohoto onemocnění ?Často nelze příčinu vzniku SUS vypátrat, na rozvoji potíží se mohou podílet následující faktory :

Projevy onemocnění

Mezi nejčastější potíže patří:

brnění a mravenčení 5. a poloviny 4. prstu ruky (malík a polovina prsteníku) a přilehléčásti dlaně - viz obrázek
necitlivost v uvedené lokalizaci
bolesti vnitřní strany lokte
nešikovnost ruky zejména při jemných činnostech (např. zapínání knoflíků,uchopování drobných předmětů)
oslabení síly ruky (vypadávání předmětů)
vklesnutí meziprstních prostor (zejména mezi palcem a ukazovákem)
pokrčení 5. a 4. prstu, v extrémním případě až vývoj tzv. drápovité ruky

Jak se onemocnění diagnostikuje?

Lékař stanoví diagnózu syndromu ulnárního sulku na podkladě :

Způsoby léčby

V počátečních fázích nemoci se lze pokusit o léčbu nechirurgickou (konzervativní). Jedná se orůzná režimová opatření – např. vyhýbání se činnostem způsobujícím potíže, šetření končetiny,podkládání lokte nebo užívání ortéz. Mezi další metody patří podávání nesteroidníchprotizánětlivých léků a opichy lokte. Důležitou roli hraje rovněž rehabilitace.V pokročilejších fázích postižení nebo při neúspěchu konzervativní léčby lze přistoupit k léčběchirurgické. Existuje několik způsobů operačního řešení SUS. Na našem pracovišti běžněpoužíváme 2 metody – prosté uvolnění nervu při jeho průběhu loketním žlábkem (při této operacinerv uvolníme rozsáhle i směrem do předloktí a do paže), někdy je třeba provést přemístění nervudo podkoží před loketní kloub - tzv. transpozici nervu. Prosté uvolnění nervu lze v některýchpřípadech provést z miniinvazivního přístupu za pomoci endoskopické techniky. Délka operace sepohybuje v intervalu 30-60 minut. Obrázek vpravo přibližně zobrazuje umístění kožního řezu.

Operaci SUS zpravidla provádíme v tzv. svodné anestézii (anesteziolog provede znecitlivěníoperované končetiny vpravením anestetika k nervové pleteni v oblasti ramene). Tento způsobanestézie je zatížen menším množstvím komplikací než klasická celková anestézie. Standardnídoba hospitalizace při operaci SUS je 3 dny, první den je pacient přijat (k příjmu je nutné přinéstinterní předoperační vyšetření včetně odběrů), následující den proběhne operace a třetí den jepacient po převazu rány propuštěn do domácího ošetřování.

Rizika chirurgické léčby

Komplikace chirurgické léčby SUS jsou poměrně vzácné. Nejčastěji se po operaci vyskytujepřecitlivělost a bolestivost ji*zvy či celého lokte, které většinou pozvolna odezní (během několikaměsíců, někdy ale potíže trvají i rok). Dále se může vyskytnout přechodný otok lokte či celékončetiny. Někdy se objeví v místě operace modřina, která se za několik dnů vstřebá. Zejména upacientů s oslabenou imunitou může dojít k infekci rány a následnému hnisání, které se ve většiněpřípadů zvládne podáním antibiotik. Pokud je zánět rozsáhlejší, je nutná chirurgická revize rány.Po odstranění stehů je nutné ještě několik dnů neprovádět maximální ohnutí (flexi) lokte, abynedošlo k rozestupu rány. Velmi vzácnou komplikací je poškození nervu či jednotlivýchnervových větviček při operaci. V extrémně vzácných případech může dojít po operaci
k přetrvávajícím otokům, zarudnutí, zvýšené potivosti a bolestivosti ruky, tento stav je nutno léčitkombinací léků, rehabilitace a režimových opatření pro operovanou končetinu.

Co dělat po operaci?

Po operaci se nelze spoléhat na to, že potíže ihned kompletně ustoupí, efekt celého výkonu totižzávisí z velké míry na píli, vytrvalosti a snaze pacienta ruku zrehabilitovat (rozcvičit). Jedině taklze dosáhnout navrácení funkce ruky v nejvyšší možné míře. Myšlenka, že operací se vše vyřešíbez patřičného úsilí pacienta, je mylná. Zejména u pacientů s pokročilým útlakem nervu nemusídojít k plné obnově jeho funkce a tudíž mohou potíže v různé míře přetrvávat.
Třetí den po operaci je nutné navštívit obvodního lékaře, který provede převaz a kontrolu rány.První týden je nutné končetinu udržovat v klidu, suchu a čistotě, aby se zabránilo infekci rány.Několik dnů po odstranění stehů (odstraňují se zpravidla 10. pooperační den) doporučujememasáže ji*zvy a její mazání mastným krémem (např. domácím nesoleným sádlem) nebo mastíIbuhepa. V tomto období je rovněž nutné začít s pozvolnou rehabilitací, nejlépe pod vedenímodborníka. Vhodná jsou i různá gumová kolečka (míčky) na posílení stisku ruky a zlepšení jemnémotoriky. Cviky však není dobré provádět přes bolest a ruku tak přetěžovat. Cvičení je nejlépeopakovat vícekrát denně po dobu několika minut. Celková doba rehabilitace závisí na tížipředoperačního postižení končetiny, může trvat i mnoho měsíců.

Operace SUS je úspěšná v cca 85% případů (pacient udává významné zlepšení), v přibližně 14%případů nepřinese operace výraznější efekt a ke zhoršení i po podstoupení operace může dojít ucca 1% operovaných.

Kontrola na neurochirurgické ambulanci bude naplánována za 3 měsíce po operaci, na tutokontrolu prosím doneste nové EMG vyšetření k zhodnocení efektu operace.